„Na ciferníku evropského malířství odbila půlnoc“ – Milan Kundera (Nesmrtelnost).
Citát použitý kurátorkou Lenkou Lindauerovou jako název výstavy, která se díky sběratelství Karla Babíčka vracela k 90. letům. Současná společnost je v přijímaní současného umění velmi konzervativní, publikum má pocit, že umění zkrátka nerozumí nebo dokonce ho nepotřebují. Pořád se potácíme časem půlnočním, časem těsně před zhasnutím, časem kdy zhasínání přináší nový den, nové světlo.
Výstava „umění (O) půlnoci“je autorským počinem jednoho z nejobtížněji zařaditelných českých umělců Petra Pisaříka. Autor svobodně používá směs materiálů, technologických postupů s výsledkem ohromujících citových erupcí. Znovu a znovu vzniká něco mezi pomníkem a výtvarnou utopií.
Petr Pisařík vstupuje na scénu v euforické dekádě 90. let jako zakládající člen výtvarné skupiny „Pondělí“, která postmoderní postupy nahrazuje novou citlivostí. Autoři vstupují do 90. let aktivitami, kdy tradiční malířské postupy jsou doplněny o precizní kombinace materiálů, technologií a odvážných výtvarných citací. V podstatě Petr Pisařík zůstává věrný stylu modelovatelné končící postmoderny. Aktuální výstava je už s názvem
„umění (O) půlnoci“k jintimní hříčkou, kdy nechává na divákovi volbu názvu. Pro mě osobně použití obou názvů přináší svobodné vydechnutí v momentu, kdy čas pro umění končí a začíná, v momentu vydechnutí, kdy jako půlnoční divák vnímám půlnoční tajemství a autorův smysl pro noční hrátky.
Výstava sama začíná nezbytnou návštěvou autorova ateliéru, kdy se potkává v zdánlivém chaosu malba, sochařství, řemeslo a něco co se nad chaosem vznáší, něco, co je silným zážitkem pro diváka.
Výstava pro Říčanskou galerií vzniká jako site-specific umění. Výstava je navržena pro prostor galerie, se kterým chce autor svobodně pracovat, nechá vznikat nové souvislosti, kombinovat tradiční obrazy s podivnou a přesto výtvarně silnou plastikou, pohybovat se na hranici architektury, konceptuálního a užitečného umění.
